Lezou mi na nervy...ty nervy

29. listopadu 2014 v 20:49 | Pink-bee |  Deník: "Nemáš zač lidstvo"
Už jsem si myslela, že je něco špatně, avšak po té co jsem shlédla několik videí z již proběhlých castingů české miss, jsem také začala pociťovat trochu nejistotu. Najednou jsem příliš tlustá, má pleť také není tak alabastrová jak jsem si myslela, vlasy mám nějaké zplihlé…no a ty prsa!


Doufala jsem, že casting bude probíhat +- jako v superstar. (Tedy porota a já…a samozřejmě kamery.) Že to bude probíhat zcela veřejně na chodbě obchodního domu, mne překvapilo. Ale co, je lepší když to vím teď a ne až na místě.

Na castingu mě čekají tři části. Představení porotě, promenáda v plavkách a rozhovor s porotou. Jelikož se k rozhovoru s porotou s největší pravděpodobností nedostanu, mám největší strach z představení. První dojem je důležitý. "Dobrý den jsem ta a ta a přijela jsem dotud a odtud je mi tolik a tolik…baví mě to a to"…tam řekne každá. Jelikož však já nemám absolutně žádnou představu, co říci abych tzv. "zaujala" nejspíše se zařadím do stáda a použiji stejnou frázi. Nejspíše budu tak vynervovaná, že budu ráda, když si vzpomenu, jak se vlastně jmenuju.
Také když jsem se dívala na videa z castingů, přijde mi, že jsem jak vandrák, a že nemám žádné hezké oblečení. Ach my ženy…tak marnotratné. Oblečení nikdy není dost, a když je ho dost, nikdy není tak hezké jak by mohlo být.
Naštěstí mě moje maminka velice uklidnila a dodala mi spoustu odvahy, když u videa z castingu prohlásila "Ty jo…tak tam bych fakt nešla".


……………………………
Když , jsem jednou na hodině chemie měla v ruce tahák a učitelka, které se na mém občasném pomrkávání snad něco nezdálo ke mně přišla a řekla mi, ať jí ukážu obě ruce a zvednu se…já tahák zahodila. Spadl tak šikovně, že nebyl vidět. Podruhé se mi něco podobného přihodilo v hodině českého jazyka, kdy jsem si rukou s tahákem podepřela hlavu, když mě učitelka vyzvala nechť dám obě ruce nahoru, tahák jsem zahodila a on mi spadl do výstřihu, takže ani po té, co jsem si musela stoupnout se nic nenašlo.
V tu dobu jsem začala vzývat boha štěstí. Držte mi tedy prosím palce, aby se ode mne zítra můj Bůh neodvrátil.


Ještě mě čekají drobné přípravy, ale zítra...to bude teprve legrace.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miki Miki | Web | 2. prosince 2014 v 12:57 | Reagovat

Hlavně napiš, jak to dopadlo a jaké to bylo celkově :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama