Co bych řekla, ale nemůžu.

12. prosince 2014 v 17:10 | Pink-bee |  Téma týdne

Řekla bych "dobrý den" když vidím známou tvář.
Řekla bych "děkuji" a "nashledanou".
Chtěla bych se někdy někoho zeptat třeba jen "jak se máš?"
…alespoň jednou jedinkrát.
Z celého svého srdce toužím říkat věci, které lidé běžně říkají a ani si neuvědomují, jaký dar jim byl dán, už jen proto, že mohou. Já nemohu.




Lidé na mě nejsou zlí. Ti co mě znají se snaží, abych se necítila sama. Doopravdy se snaží začlenit mě mezi sebe. Jsem jim za to vděčná, ale to neznamená, že se sama necítím.

Lidé na mě nejsou zlí. Ti co mě znají se snaží, abych se necítila sama. Doopravdy se snaží začlenit mě mezi sebe. Jsem jim za to vděčná, ale to neznamená, že se sama necítím. Navždy budu ta jedna "navíc" která sice sedí s ostatními, směje se jejich vtipům, chápe jejich narážky, ale vždy pouze s úsměvem přikyvuje.
Chtěla bych chytit zlatou rybku, najít džinovu lampu nebo upsat duši ďáblu, kdyby mi dali jeden jediný den, kdy bych byla taková jako ostatní. Jeden den by mi stačil. Řekla bych všem, co si myslím. Řekla bych sousedce, ať přestane bít svého psa za to, že zničil plot, protože to ráno udělal táta, když do něj vrazil s kolečkem. Zvedla bych telefon, a zavolala své babičce. Řekla bych jí, jak mě to všechno mrzí a že mi chybí. Řekla bych své mámě, jak moc jí mám ráda. Zpívala bych si staré písničky v koupelně a to pořádně nahlas.

A nic takového se nestane. Žádné rybky ani džinové nejsou a já jsem od narození němá. Navždy odsouzená k tomu, se jen tiše usmívat a přikyvovat. Nikdy nikomu nepopřeju dobrý den a ani ty zatracené "veselé vánoce".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama